LIFE authenticity

Ve dvaceti jsem měl pocit, že jsem sám sebou, že mě všichni mají rádi. Když se mi ale začal hroutit můj domeček z karet, zjistil jsem, že to tak vlastně není. Často jsem se přizpůsoboval ostatním, aby mě měli rádi, a tím ztrácel sám sebe i respekt ostatních. Tehdy jsem na tom neviděl nic špatného – vlastně jsem to ani neviděl.

Když přišla třicítka, začal jsem si uvědomovat, že některé věci na sobě nechci ukazovat. Ne proto, abych záměrně klamal ostatní, ale abych jim neublížil. Asi jsem podle své vlastní citlivosti odhadoval citlivost druhých a snažil se jim neublížit, a to, ruku na srdce, byla pěkná blbost. Dnes už vím, že pokud odkryju a vyjádřím svůj názor, postoj nebo emoci s respektem, teprve tehdy si přičichnu k autenticitě.

Autenticita mi dlouho chyběla a stavěla můj podivný svět do lži. A teď? Kdykoliv se u mě tento vzorec objeví, připomínám si, že chci být co nejvíce autentický a hledám způsoby, jak toho dosáhnout. Rád si to připomenu naší kšiltovkou nebo tričkem, které si s hrdostí oblékám, a podle toho se snažím i žít.